Kdysi dávno platilo něco, čemu se říká zlatý standard. Mince byly ražené z přesně definovaného množství a čistoty zlata. Postupně se vyplácelo zlato nechávat v bance a dostali jste místo toho papírek, na kterém bylo napsáno, kolik uloženého zlata vlastníte. Tímto jste platili stejně, jako dříve zlatými mincemi. Ovšem pro vlády, které musí platit válečné výdaje, to nebylo výhodné. Zánik tohoto modelu, kdy každá měna byla jasně definované hodnoty vztažené ke zlatu, kdy prakticky neexistovalo něco, jako nepředvídatelný pohyb její hodnoty, začal nastávat během první světové války .
Začátek konce
Třeba právě Německo, zrušilo zlatý standard na jejím začátku. Současně s tím občané přišli o právo své marky měnit za zlato a stříbro. K čemu to vedlo? Během války bylo třeba platit zbraně, vojáky a další náležitosti. Zlato, ani stříbro, se ovšem tak nemnožilo. Množit se mohly právě bankovky. Během války se jich dostalo do oběhu čtyřikrát tolik, než bylo na jejím začátku. Lidé ale příliš neutráceli, což se téměř skokem změnilo po ukončení války. Obnovená důvěra vedla lid k nákupům a ceny se rychle vyšvihly nahoru, aby dohnaly onu válečnou inflaci. Než se svět nadál, tak si v roce 1921 mohli koupit za stejné peníze jen desetinu toho, co na konci války. Vypadalo to, že se vše ustálí. Jenže dluhy státu nebyly stále splacené. Německo se vzdalo všech zásob drahých i méně drahých kovů, materiálů jako dřevo či uhlí, ale nestačilo to. Vláda tedy nepřestávala tisknout marky a za rok byly ceny vyšší až o 700 procent. V roce 1923 tisklo Německo 500 triliónu marek každý den a vlivem hyperinflace se celý systém zhroutil. Většina lidí nesmírně zchudla. Ráno si pracující vydělali na chleba a než se dostali do obchodu, cena byla nedostižná.
Jak to bylo v Americe a co je FED
V roce 1913 se podařilo několika vlivným bankéřům a zástupcům amerického ministerstva financí protlačit původně utajený plán, aby byla založena nikým nekontrolovaná instituce, která by měla právo tisknout dolary a poskytovat je státu na úvěr. Podařilo se a tak vznikl FED, Federální rezervní systém. Zároveň s válečnými výdaji se i v USA, stejně jako všude jinde ve vyspělých státech světa, pomalu opouštěl zlatý standard a měna se znehodnocovala. Ač o dost méně tragicky, než tomu bylo ve stejné době v Německu. V roce 1944 se 44 zemí dohodlo na takzvaném Brettonwoodském systému. Dolar byl definován jako 1/35 unce zlata a všechny ostatní měny se namísto zlata napojily na dolar.
FED měl povinnost každé bance směnit její dolary za zlato. Ovšem dolary se vesele tiskly dál a cizí země chtěly místo dolarů zlato a to se tak z Ameriky postupně odčerpávalo. Konec všeho přišel v roce 1971, kdy chtěly Francie a Velká Británie po USA splnění požadavků podle Brettonwoodského systému. Zemi tehdy vládnul prezident Nixon a protože nebylo možné požadavkům vyhovět, tak 15. srpna Brettonwoodský systém zrušil. Od té doby nejsou měny prakticky ničím kryté a cena zlata, vyjádřená v měnách, neustále roste současně s tím, jak dochází ke znehodnocování měn.