· Prvním, kdo byl zavěšen před zraky žáčků, byl František Josef I., který své místo na zdi neopustil přes čtyřicet let.
· Uzákoněno to bylo, devátého června, roku 1873.
Velmi se dbalo na to, aby v žádné učebně vládnoucí šlechtická hlava nescházela.
· Jaký byl cíl?
– Jednoduchý.
· Rakousko – Uherská monarchie pomalu ztrácela na síle.
· Bylo potřeba posílit postavení rodu Habsburků.
· Proto na žáčky zhlížel jeden z jeho představitelů, který svým pohledem vyžadoval lásku k habsburskému domu.
Habsburkové navždy z čela našeho státu odešli, ale portrét na zdi zůstal. Jen, roku 1918, císaře Karla vyměnil Tomáš Garrigue Masaryk.
V roce 1937 nastal problém.Kdo bude viset na zdi? Beneš nebo Masaryk.
– Rozhodlo se, že tam mohou viset spolu.
– S podmínkou, že bude Edvard Beneš po pravé straně.
Hitler na zdi být nemusel
Zajímavé je, že nikdo nepožadoval, aby za protektorátu Čechy a Morava ve třídách děti sledoval pichlavý pohled Adolfa Hitlera.
– Přesto bývaly na školách jeho busty a portréty.
Jedno pravidlo Ministerstvo školství a národní osvěty přeci jen vyžadovalo. Pokud jsou ve škole vystaveny portréty slavných osobností, musejí být zastoupeny Češi a Němci v poměru jedna ku jedné.
Po skončení druhé světové války, se na zdi škol, opět vrátil Edvard Beneš, vedle kterého se zavěsil J. V. Stalin. V dnešní době se vyžaduje pouze označení školy státním znakem.
V roce 2013 způsobil menší rozruch portrét prezidenta Miloše Zemana.
· Měl na něm vidět ruce.
· Což považovalo mnoho lidí za přinejmenším neobvyklé.
· Nebyl jediný, kdo neměl na portrétu jen hlavu.
· Když Max Švabinský, roku 1919, zpodobnil Tomáše Garrigue Masaryka, chyběly mu jen nohy od půli stehen.